Křesťanské společenství. Dědictví otců – závazek i úkol (30. výročí obnovení činnosti).
Stanislav Kaczmarczyk (čte: Pavel Kaczmarczyk)
Seminář pro ty, kteří zkrátka chtějí něco víc, než žít jako všichni ostatní kolem. Boží největší touhou není, abys byl stejný jako všichni ostatní. Proto Bůh hledá ty, kteří se vzbouří. Stejně jako Ježíš… Ale takových je vždy hodně málo. Pokud chceš se nechat povzbudit k tomu, aby ses jako Kristův velvyslanec postavil proti trendům dnešní doby, v čase duchovní války, ve které se nacházíme, tento seminář je pro tebe.
V Kristově církvi se v současné době vyskytují dvě velké chyby. Tou první je, že člověk, který se před časem stal křesťanem, po žádném novém začátku netouží. Jednoduše se smířil s tím, jaký je, a ani ho nenapadne se po letech ptát: Jsem takový, jakého mne Bůh chce mít, a jsem tam, kde mne chce mít? Tou druhou chybou je, že nejeden křesťan začíná každý den znovu a znovu. Nikam se však duchovně neposouvá. Jak to tedy uchopit za ten správný konec? — Na životě proroka Jonáše si proto v tomto semináři ukážeme nejen, jak důležitá je v životě křesťana pravidelná aktualizace té naší duchovní navigace, ale také i to, jak důležitý je i tzv. restart v životě každého křesťana. Vše na Boží slávu!
Žalmy 1: 1-3
Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Kázání na text Lk 24, 5-6: „Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými? Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl.“
Jak má vypadat živý křesťan?
Kázání na text 1 Te 4, 15-18: „Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.“
Velikonoční kázání.
O smyslu křesťanského života a křesťanově naději.
Bible nám zjevuje, že člověk byl stvořen Bohem k obrazu Stvořitele a to ve dvou podobách, jako muž a žena. Evoluční teorie zpochybnila stvoření člověka a poskytla zdánlivou alternativu k vysvětlení jeho vzniku. Přijetí evolučního původu člověka má však hluboké dopady např. pro chápání chování člověka nebo v oblasti morálky. Navíc akceptace evolučních myšlenek popř. pokusy o jejich syntézu v podobě teistické evoluce v některých církevních kruzích také kriticky ovlivňuje chápání základních otázek týkajících se spasení člověka. Např. zpochybnění existence historického Adama vede k zpochybnění Kristova díla spasení. V přednášce zazní některé nejaktuálnější vědecké objevy z posledních let, které významně zpochybňují neodarwinistické chápání vzniku člověka.
Další oblastí, která deformuje biblické pojetí člověka, jsou některé sekulární psychologické koncepce, rovněž široce přijímané v některých církevních kruzích. Krátce se věnujeme zejména otázce tzv. viktimizace (vzniku oběti), kdy za všechny psychické problémy má být odpovědno okolí člověka, zejména rodiče. Jak tento přístup koresponduje s biblickým pojetím člověka a kam může jeho přijímání vést?
Naše uctívání i náš praktický křesťanský život závisí na našem duchovním smýšlení. Bez správného uvažování nemůžeme Boha správně uctívat.
Bible říká: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus (Gal. 2, 20). Lehce se to říká, ale podle čeho se to vlastně pozná? V tomto semináři budeme nejen hledat biblické odpovědi, ale také se i radovat z přítomnosti Pána Ježíše v našich životech.