Bohoslužby na XcamPu 2007
Modlitba (0’00“): Jan Tomala
Svědectví (1’08“): Lukáš Zielina
Kázání (11’30“): Bohdan Taska
Promluva před Večeří Páně (43’25“): Pavel Kaczmarczyk
Na jedné straně: „spasení si mohu zasloužit svými činy, postoji, skutky, obětavostí…“ Na druhé straně: „je úplně jedno, jak žiji, co dělám, jaký jsem. Pokud je pravda, že je Pán Ježíš láska, pak mě se svou nekonečnou milostí stejně musí spasit…“ Co je všechno mezi těmito dvěma póly? Jak to vidí Bible? Je Boží milost skandální, nekontrolovatelná? Musím se o něco snažit – nebo je to předem dáno? Je k něčemu mezi křesťany dobrý příklad – nebo je to podfuk, finta, něco pro dnešek nepoužitelného? Posvěcení – nevytahuj se, nedělej se, nejsi nic lepšího…? Laciná milost: „strašák reformátorů“… nebezpečná zvěst tzv. „čerstvějšího evangelia – křesťanství ke snadnému použití“. Proč jsou dnes nazýváni zákoníky ti křesťané, kteří zvěstují také nároky Boží? Máš otázky kolem Boží milosti – já také. Přijď si o tom popovídat nad Božím slovem – neboj se říci názor, zkušenost.
Lidé dnes chtějí žít – a život jim uniká. Chtějí být šťastní – a skutečné štěstí je v nedohlednu. Chtějí být svobodní – a jsou stále více zotročeni. Chtěli by jít správně, ale neznají směr. Hebrejské označení pro jádro Starého zákona – 5 knih Mojžíšových – je „tóra“, tj. ukazatel, rozcestník. Tento „rozcestník“ má kladnou a zápornou stránku. Záporná stránka – Zákon soudí, odhaluje náš hřích, je to diagnostický prostředek pro chorobu lidského hříchu. Kladná stránka – jde o ukazatele cesty ke svobodě, dokument svobody, zvěst o nedotknutelné svobodě Boží a nedotknutelné svobodě bližního, jeho život, manželství, majetek, čest i vše, co má – má být respektováno. Naprosto mylně chápe skutečnost ten, kdo říká: „Křesťanství je to, co se nesmí“. Mohli bychom o Desateru hovořit jako o „deseti velkých svobodách“. Starý a Nový zákon nejsou v rozporu, nový zákon je rozvinutím a naplněním Starého zákona. Boží zjevení bylo dříve mlhavé, nyní má zcela jasné kontury v Kristu a jeho kříži. Otázky po způsobu života, o tom, co je legitimní, co se smí a co už ne – docela přirozeně a zákonitě patří k mládí. Otázky životního stylu, oblékání, chování, tance, hudebního stylu… Mladí lidé se setkávají s novými podněty vyvíjející se a měnící se společnosti, jsou dosud tvární, často si zatím nenašli svoje místo v životě. Chceme společně uvažovat o tom, co pro nás znamená Starý zákon i o tom, co je skutečná svoboda v životě znovuzrozeného člověka.
1. Ospravedlnění a znovuzrození. — 2. Křest a znovuzrození. — 3. O svobodné vůli a znovuzrození. — 4. Dědičný hřích a znovuzrození. — 5. O třetím použití zákona a znovuzrození.
Výklad Knihy žalmů – část 8.
Čtvrtá část cyklu „Ježíš v Tóře“.
Kristův předobraz v oběti zápalné, přídavné, pokojné, za hřích a za vinu.
Téma: Rozlišení zákona a evangelia
Biblické školení pracovníku 2019/2020 BŠP
I. Uvedení do bloku výkladů listů Timoteovi, Titovi a Filemonovi.
II. Rozlišení Zákona a Evangelia (Discrimen legis et evangelii) – klíč k porozumění Písmu
Doktrinální obsah celého Písma svatého (Starého i Nového zákona) se skládá ze dvou doktrín, které se zásadně liší – totiž ze zákona a evangelia (milosti). Obě doktríny je třeba správně rozlišovat, ale vždy je třeba, aby byly zvěstovány společně.
Čím se obě doktríny neliší
1. Obě doktríny jsou božské (neliší se autorem).
2. Obě doktríny jsou potřebné (neliší se potřebností).
3. Obě doktríny jsou jak ve Starém, tak i v Novém zákoně (neliší se místem zapsání v Písmu).
4. Obě doktríny trvají až do konce světa (neliší se trváním).
5. Zamýšleným účelem (cílem) obou doktrín je věčné spasení (neliší se účelem).
Čím se obě doktríny liší
1. Obě doktríny se liší způsobem, jakým byly lidstvu zjeveny.
2. Obě doktríny se liší svým obsahem.
3. Obě doktríny se liší zaslíbeními.
4. Obě doktríny se liší hrozbami.
5. Obě doktríny se liší svou funkcí a účinky.
6. Obě doktríny se liší typem lidí, kterým buď jedna nebo druhá doktrína má být zvěstována.
1. Timoteovi 1
(…) Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.
Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě,
ačkoli jsem byl předtím rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám. A milost našeho Pána se nadmíru rozhojnila a s ní víra i láska v Kristu Ježíši. Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří, a tak dosáhnou věčného života. (…)