Přátelství je vzácné. Známe mnoho lidí. Ale máme skutečně přítele? O přetvářce mezi nejbližšími v církvi. Umělé křesťanství. Vypadáme správně, hovoříme správně, ale vevnitř nejsme v pořádku. Umělé úsměvy, svatý obličej. Každý je OK. Jsi ve farnosti, ale přitom jsi sám. Když máš problém, nemáš nikoho, za kým bys mohl přijít. Co by si lidé o mně pomysleli, když by se dozvěděli, že mám problémy se sexualitou, homosexualitou, anorexií, bulimií. To přeci nemohu nikomu povědět. Co by si o mně lidé pomysleli, kdyby věděli, že mám problémy např. s nemravnými myšlenkami a že jsem povázaný pornografií. Nikomu to nemohu povědět. Prvotní podmínka pro hluboký vztah je otevřenost. Víte proč nevěřící mají mezi sebou hluboké vztahy? Protože nic neskrývají. Jsou otevření mezi sebou. Dokážeme vytvořit v církvi takovou atmosféru, kde se lidé cítí bezpečni se svými zraněními a slabostmi? Atmosféru, kde mohu být upřímný a nemusím hrát divadlo a vím, že nebudu odmítnut? Co můžeme v církvi nabídnout?…