Originál, nebo padělek?
Historicko-kritická teologie ve světle Bible

Recenze knihy Prof. Dr. Ety
Linnemannové

 

"Moje NE historicko-kritické teologii vychází z mého ANO našemu obdivuhodnému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu a slavnému vykoupení, které i za mne dovršil na Golgotě." Tato rozhodná slova vyjádřila autorka v úvodu své knihy. Jako žákyně R. Bultmanna, E. Fuchse, F. Gogartena a G. Ebelinga byla velmi úspěšnou řádnou profesorkou teologie na univerzitě v Braunschweigu, čestnou profesorkou NZ na teologické fakultě Philipsovy univerzity v Marburgu a členkou Společnosti pro studium NZ.

Těšila se rostoucímu uznání svých kolegů. Byla přesvědčena, že svou teologickou prací slouží Bohu a přispívá k hlásání evangelia. Pak na základě pozorování, informací a vlastního poznání musela uznat, že z této "vědecké práce s biblickým textem" za stálého proškrtávání některých pasáží nemůže vzejít žádná pravda a že taková práce hlásání evangelia neslouží. Toto prohlédnutí ji přivedlo do hluboké frustrace. Nakonec Bůh promluvil k ní slovy jednoho bratra a s pomocí velké Boží milosti a lásky odevzdala svůj život Ježíši.

"Náhle mi bylo jasné, že jsem byla pro své studenty slepým vůdcem a činila jsem za to pokání." Pak stála před rozhodnutím: "Zda dál kontrolovat Bibli svým rozumem, či nechat Ducha svatého, aby proměnil mé myšlení." "Jasně jsem ve svém srdci poznala, a to nikoli prostřednictvím lidských řečí, nýbrž svědectvím Ducha svatého, že můj zvrácený život byl hříchem, a jsem ráda a vděčná, že mi tato vina byla odpuštěna, protože Ježíš ji vynesl na kříž. Proto říkám NE historicko-kritické teologii." "Nezvratně považuji za smetí všechno, co jsem učila a napsala předtím, než jsem Ježíši odevzdala svůj život."

V první části knihy "Poznámky ke studiu historicko-kritické teologie" uvádí zásady teologie jako vědy a ve dvanácti bodech ukazuje, jak se teolog staví nad Boží slovo a neuznává jeho inspiraci Duchem svatým. Pak popisuje, jak vypadá v praxi studium podle zásad historicko-kritické teologie a jaké jsou důsledky. V druhé kapitole "Víra teologie a teologie víry" konstatuje: Rozum je nadřazován Písmu svatému. Rozum rozhoduje, co je v Písmu pravda a skutečnost, co je jisté, pravděpodobné, málo pravděpodobné nebo se vůbec nestalo. Rozum rozhoduje, zda se máme dívat na Boha jako na jednající a hovořící subjekt, nebo máme-li co do činění jen s lidskými představami a pojmy Boha. Základem způsobu práce historicko-kritické metody je řada předsudků, které samy nejsou výsledkem vědeckého zkoumání, ale dogmaty, články víry, jejichž podkladem je absolutizace lidského rozumu jako kontrolního orgánu.

V kapitole "Způsob myšlení historicko-kritické teologie" připomíná, že nezaujatý čtenář je sváděn k domněnce, že musí vzít na vědomí jako skutečnost, že Bible je jen dílo lidského ducha. Cituje teologa Kummela: "Spisy shrnuté do NZ jsou svou dějinnou povahou doklady antických dějin náboženství, sepsané v mrtvé řeči a pro nás už dnes v nepřístupném světě pojmů a představ. Proto mohou promluvit jen cestou dějinného bádání a jen takto lze přibližně pochopit, co tím autoři mínili." Ona k tomu poznamenává: "To je příšerné! Kniha Nového zákona, která mluví o našem vykoupení, je sbírka dokladů antických dějin náboženství!" Tím se popírá Duch svatý a odporuje se Ježíši, který řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, a odhalil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo." Mat. 11,25.

V kapitole "Exkurs: Svádění" vyjadřuje rovněž myšlenku, která je vlastně prosbou za historicko-kritické teology: "Kéž by jim Bůh dal milost k pokání, aby přestali svůdně nutit duše jim svěřené vydat se do závislosti na systému, který metodicky vychází z předpokladu, jakoby Boha nebylo, a je tedy ateistický a antikřesťanský." V kapitole "Bible a moderní člověk" ukazuje, jak dnešní moderní člověk je plný mnohých okultních myšlení, závislosti na horoskopech a pověrách, plný magie a mnohých okultních praktik, podobně jako ve starověku. Je to stále tentýž duchovní zápas mezi všelijak maskovanou satanskou lží a pravdou Božího slova.

V poslední kapitole "Boží slovo" zdůrazňuje, že Písmo svaté je knihou inspirovanou Duchem svatým, je nerozdělitelným, identickým a dobově nepodmíněným Božím slovem, je postačujícím Slovem pro spasení, je účinným a jasným zrcadlem živého, zachraňujícího Boha. Končí větou: "Opravdová znalost Písma vede k uctívání Boha v Duchu a v pravdě."

 

Kniha má 84 stan. Vydala ji Matice cyrilometodějská s.r.o. Dolní náměstí 24, 771 11 Olomouc, tel.: 587 405 431. Obsah knihy je velmi aktuální.

 

S. Kaczmarczyk